Neříkám, že je špatné trávit čas sám se sebou, přemýšlet a nebo věnovat čas něčemu, co jsme zanedbávali či odkládali do pozadí. Ale proč nemít čas sám pro sebe, i když máme dobrou náladu? Samozřejmě, že je nemožné vyhnout se negativní náladě a být stále pozitivní. Ale je dobré to řešit a nezůstávat v takové náladě déle, než je potřeba a zdravé.
O mě se říká, že se pořád usmívám a jsem pozitivní člověk, ale lidé, kteří mě jen přece znají lépe, ví, že i já bojuji s depresí... spíše smutnou náladou. Deprese je vážná věc a nechci tu o ní mluvit na lehkou váhu jako o obyčejné náladě, která je neškodná člověku. Nicméně, když mívám já negativní náladu, tak se snažím přijít na to, proč vlastně takovou náladu mám. Jestli vůbec existuje nějaký důvod či je to způsobeno mými vlastními negativními myšlenkami, které si sama vytvářím. A zda je to pádný důvod, za který stojí se trápit. Myslím na to jak se mají ostatní, jaký vedou život oni, jaké možnosti mají a nemají, s jakými problémy musejí bojovat oni. Zní to asi hloupě, avšak mě osobně tyto otázky pomáhají se dostat z negativní nálady. To protože má negativní nálada bývá mými vlastními myšlenkami (trápím se věcmi, protože je zveličuji nebo se udržuji v minulosti místo toho, abych šla dál) či si uvědomím, že na světě jsou lidi, kteří vedou těžší život, mají méně možností a řekla bych, že mají opravdový problémy v porovnání s mými starosti. Také si často říkám: "Existují lidé, kteří nemají nic a jsou šťastnější než ty. Čím to asi bude? Zamysli se nad sebou. Jsou lidé, kteří potřebují více pomoci a lásky." Nicméně já jsem sama k sobě upřímná a nebojím se si přiznat ten pravý důvod, kvůli které mám skleslou náladu. Všichni přemýšlíme jinak, tak nevím jak to máte Vy a zdali by takové myšlenky pomohly i někomu jinému než jenom mě. Každý s tím bojujeme jinak. Ale najdou se i lidé, kteří jsou negativní proto, aby získali pozornost ostatních či chtějí, aby se o něj někdo zajímal. Nesoudím je, jen přece jsme každý nějaký a nevidím jim do hlavy. Ale myslím, že tento článek asi nebude nic pro ně.
Nicméně bych se s Vámi chtěla podělit s jedním z citátů a asi ho budete znát :
If you don't like something, change it. If you can't change it, change your attitude. Don't complain. - M. Angelou
Tento citát se mi líbí, protože si myslím, že mnoho z nás se něčím trápíme aniž bychom se snažili s tím něco udělat a myslím, že lze ovlivnit náladu tím, jak takovou věc vnímáme a jaký k tomu máme přístup. A pokud to nelze změnit, tak je důležité si to uvědomit a změnit přístup, protože nemá cenu se trápit celý život něčím, co nejde změnit. Jen přece minuta strávená smutkem a zlostí znamená ztracená minuta štěstí a radosti.
Občas se mi ale stává, že mám takovou náladu, kdy opravdu nemám náladu na nic a nic mě nezajímá - nic necítím, jen prázdnotu. Takovou náladu jsem měla asi 3x a vždy trvala celý měsíc až dva, ale nikdy jsem ji nepochopila. Nemohla jsem přijít na to proč takovou náladu mám, co to je za náladu a nikdy jsem ji nedokázala překonat. Vždy ta nálada náhle zmizela a já byla zpátky jako kdyby se nic nestalo. V tomto období nemám náladu na nic, nechodím mezi lidi, ve škole se všem vyhýbám, obědy trávím raději sama, špatně se mi spí, dlouhé noci sedívám na okně s cigaretkou a koukám do nebes. A není to jako, že bych nad něčím přemýšlela, nic necítím a nad ničím nepřemýšlím, jen sedím a koukám. Nebaví mě věci, z kterých mívám radost. Názory ostatních si neberu k srdci a žádná urážka mi neublíží. Nic mi nepřijde vtipné, a když jsem s lidmi tak se nebavím, vlastně je ani nevnímám; prostě jen sedím a nejraději bych chtěla zmizet daleko od všeho a od všech. Asi vám to zní jako normální špatná nálada, s kterou se můžete také ztotožnit, ale nevím jak jinak to vysvětlit. Ta nálada se nedá tak lehce popsat... Mě to nedá, protože mě to štve, když jsem v takové náladě konstantně celý měsíc nebo dva. Navíc, když si stojím za takovým názorem, že smutnit nemá cenu, a že to nepřináší nic dobrého mě ani ostatním. Navíc, jsem kvůli této náladě ztratila už pár blízkých. Ale jelikož nemůžu přijít na to, co to je za náladu a proč ji mívám, tak s tím nemůžu nic dělat a nic nepomáhá, ať se sebevíc snažím o to být veselá a sociální. Nebo možná víte o čem mluvím a naprosto tomu rozumíte. Jestli máte nějaké rady nebo podobné nepochopitelné nálady, tak já si o nich ráda přečtu, stačí napsat dolů do komentářů.
Na druhou stranu, samozřejmě existují "opravdové" problémy jako jsou těžké zdravotní problémy, ztráta blízkého člověka atd. Nicméně si myslím, že není rozumné říkat, že je něco opravdový problém, protože každý z nás sneseme jiné situace. Každý z nás jsme jinak psychicky labilní, a proto je každá negativní situace jinak vážná pro každého jedince. Podle mého názoru záleží hodně na tom, čím vším si člověk v životě projde, s jakými a kolika překážkami (jak malých, tak i velkých) se v životě vypořádá, kolik toho v životě ztratí, kolik (zda vůbec nějakou) podpory má a lásky mu je věnováno. Myslím, že čím více si toho člověk projde a čím méně podpory má, tím lépe snese horší životní situace. Například, člověk se může trápit tím, že ho otec omylem uhodil. Na druhou stranu, člověk, který žije s nevlastním otcem, který ho bije pokaždé, když se opije, už třeba nebrečí a snáší to líp (nemyslím tím úplně, že to snáší líp, ale už je zvyklý, a tak už to spíš vytěsňuje a vypořádává se se svým hněvem vůči otci pitím alkoholu třeba apod.) - snad to chápete jak to myslím.
Možná si říkáte, že to záleží na osobnosti člověka jak se vypořádá s takovými situacemi. Nicméně zážitky a zkušenosti ze života přece ovlivní naši osobnost nebo ne? Já si osobně myslím, že se naše osobnost buduje od našeho narození na základě lidí, s kterými vyrůstáme a trávíme čas, také míst, kde žijeme, zážitků a zkušeností... a že také naše myšlení vytváří naši osobnost. Ale myslím, že i naše myšlení je postaveno na základě těchto faktorů. Lidé i zkušenosti nás mohou inspirovat, poučit či změnit naše vnímání a postoj k lidem a věcem, a otevřít oči.
No... myslím, že jdu trošku od tématu už :D. Být negativní prostě není dobrý, protože se uzavíráme od lidí a jsme antisociální, a to může vézt k ztrátě přátel. Lidé, kteří se o nás opravdu zajímají se budou snažit se probourat přes naší zeď, kterou tak hloupě kolem sebe stavíme, nicméně musíme brát v úvahu, že všichni mají svoje meze - bod, ke kterému, když se dostaneme, tak to prostě vzdáváme. Každý má totiž svůj život a vlastní problémy. Navíc, negativní nálada se šíří stejně rychle jako veselá nálada, o to další důvod, proč nebýt negativní. Přece nechceme, aby lidé okolo nás měli také negativní náladu. Mimoto kvůli negativní náladě většinou dochází k zbytečným hádkám s lidmi, kteří nechápou naši náladu.
No... asi tu zakončím ten svůj myšlenkový pochod, protože to už asi nikdo nečte, ale pokud ano, tak si toho vážím a děkuji :)
Ps.Celé je to o mém názoru a mém pohledu, takže bude pochopitelné, když s něčím nebudete souhlasit či budete mít zcela odlišný názor. Navíc berte v úvahu, že je to psáno z holčičí perspektivy.
Pss. Think positive, Be positive and Positive things will happen :)
.. you just have to have your eyes open.